Absolventi z roku 1974

V sobotu 12. září 2014 navštívily naši školu absolventky cizojazyčné korespondence z roku 1974. Sešly jsme se v ředitelně školy, a protože to jsou moje spolužačky z vedlejší třídy, měly jsme na co vzpomínat. Moc mě potěšilo, že s nimi přišla také moje oblíbená profesorka a pozdější kolegyně paní magistra Pituchová, která nás nenásilnou formou naučila milovat český jazyk i literaturu. Pro většinu spolužaček to byl návrat do školy po 40 letech. Škola se jim moc líbila; současným studenkám kromě jiného “záviděly”, že jednu třetinu studentů tvoří kluci. U nich ve třídě nebyl ani jeden, přiznaly se, že závistivě pokukovaly po našich dvou, které jsme si ve třídě přímo hýčkaly. Setkání bylo pro nás všechny velice příjemné a milé.

Ing. Zdeňka Vichrová
ředitelka školy

Absolventky z roku 1974 – Babinec po 40 letech – poděkování

Děkujeme Vám, paní ředitelko, za vlídné a milé přijetí.

Byly jsme dívčí třída experimentálně zaměřená na cizojazyčnou korespondenci. Nesešly jsme se všechny, život nás zavál po celé republice, některé i do zahraničí. Postupně se chystáme na konec pracovní kariéry, tu a tam někde zabolí, loupne, nemoc se připomene. Když jsme však vstoupily do budovy školy, dýchla na nás atmosféra studentských let, vzpomínky naskakovaly. Snad je tato majestátná historická budova nasycena příběhy studentů, prvních krůčků v dospělém životě, prvních výher i proher, prvních lásek i zklamání. Jako bychom odešly včera. Jen u tabla našeho profesorského sboru se čas zastavil. Kde je těch 40 roků? Myšlenky na Zlatu Kozákovou, které je úctyhodných 92 let a na svůj věk je stále čiperná. Kterak Bohuslav Hrstka se stal ještě mladý dalším třídním a neměl to s námi lehké. Poslední vzpomínka na mladičkou češtinářku Milušku Jendruchovou, která už není mezi námi…

Zastavily jsme se i v bývalé třídě v I. patře, dnes je to učebna PC. Vývoj jde dopředu, vyučuje se moderně, vybavení školy celkově dostálo mnohých změn. Snad každá vzpomněla písárny s mechanickými consuly. Zdá se mi, že z konce chodby se tlumeně ozývá první nesmělé asdfjklů…

Ještě po schodech, kudy procházela historie a sbohem školo. Buď stále tou školou, která dává základy do života, které se dají všestranně využít.

Při posezení v restauraci Fortna se k nám přidal třídní profesor Hrstka. V družné náladě jsme vydrželi do pozdních večerních hodin. Mezi fotkami se objevila i ta s naším tablem, které se nedochovalo, tak vám ji posíláme.

Na shledanou za pět let.

Emilie Sobotková