6. července – Den upálení mistra Jana Husa

Upálen za svoje přesvědčení

Evropou na počátku 15. století otřásaly spory uvnitř církve a mezi nejvýraznější kritiky tehdejších poměrů patřil český kazatel a učenec Jan Hus. Ve svých kázáních upozorňoval na korupci, prodej odpustků i morální úpadek duchovních. Jeho slova nacházela podporu mezi mnoha obyčejnými lidmi, ale zároveň vyvolávala stále větší odpor církevních představitelů. Situace se postupně vyostřovala a Hus byl označován za nebezpečného šiřitele kacířských myšlenek. Když byl roku 1414 pozván na Kostnický koncil, věřil, že dostane příležitost své názory obhájit. Obdržel ochranný glejt od Zikmunda Lucemburského, který mu měl zaručit bezpečnost, ale pouze v rámci cesty. Krátce po příjezdu byl zatčen a uvězněn.

Následovaly měsíce výslechů, soudů a nátlaku. Hus byl opakovaně vyzýván, aby své učení odvolal a zachránil si život. On však odmítal přiznat vinu za něco, o čem byl přesvědčen, že je pravda. Jeho postoj vyvolával obdiv i zděšení. Církevní soud nakonec rozhodl, že je vinen kacířstvím, a odsoudil ho k nejvyššímu trestu. Rozsudek znamenal jistou smrt. Přesto Hus své názory neodvolal a zůstal věrný svému přesvědčení až do posledních okamžiků.

Dne 6. července 1415 došlo k události, která se navždy zapsala do českých dějin. Jan Hus byl vyveden za hradby Kostnice, přivázán ke kůlu a obložen dřevem a slámou. Oheň se rychle šířil a odsouzený umíral v nesnesitelných bolestech před zraky přihlížejících. Podle dobových svědectví se až do poslední chvíle modlil. Po jeho smrti byly ostatky spáleny a popel vysypán do řeky, aby po něm nezůstala žádná památka. Jeho odkaz však přežil staletí. Janu Husovi vděčíme nejen za inspiraci v boji za pravdu a spravedlnost, ale také za úpravy českého pravopisu. Jeho myšlenky ovlivnily husitské hnutí i pozdější evropskou reformaci. Jeho život se stal symbolem odvahy, postavil se moci ve jménu vlastního přesvědčení. Odpůrci chtěli jeho jméno navždy vymazat, přesto Jan Hus zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin a připomínkou toho, že za pravdu se někdy platí i tím nejvyšším způsobem.

Kateřina Kouřilová