28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu
28. říjen, který letos připadá na úterý, je připomínkou dne vzniku samostatného Československa. A všechno to začalo jen díky hrstce zapálených idealistů. Všude zuří Velká válka a Češi bojují za Františka Josefa I. na straně Rakouska-Uherska. A i když jsou takto nespokojení, skoro nikoho myšlenky na vlastní stát nenapadají. Roku 1916 starý císař, který vládl téměř 68 let, zemřel a na trůn nastoupil jeho synovec Karel I., který byl mnohem mírnější než jeho předchůdce. Chtěl zastavit válku a uzavřít federaci, ale už bylo pozdě. Hlavní tváří exilového protihabsburského odboje se stal Tomáš Garrigue Masaryk. Tento postarší politik, filozof a profesor UK byl zvyklý jít za své názory proti ostatním. Jako příklad nám může posloužit vystupování proti falešným rukopisům, za které tehdy uznání zrovna nesklidil. Jeho pravou rukou byl Edvard Beneš – diplomat, politik, fotbalista, učitel a Masarykův posluchač z univerzity. Nesmíme zapomenout ani na Milana Rastislava Štefánika – slovenského politika, letce a generála francouzské armády. Díky svým kontaktům a organizaci legií získal mezinárodní podporu, bez které by se to prostě neobešlo. Z iniciativy těchto mužů vznikla roku 1916 v Paříži Národní rada Československá. Předními představiteli domácího odboje byli Alois Rašín a Karel Kramář, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za práci v Maffii. Nenechte se však zmást – nejednalo se o praní špinavých peněz či obchod s drogami, ale o odbojovou organizaci. Osud naštěstí zasáhl a od Karla I. dostali amnestii. Mezitím přibývá stále více legionářů. A po bitvě u Zborova (1917) na východní frontě nebylo pochyb o bojeschopnosti a odhodlanosti státu, který sice vlastní území ještě nemá, ale armádu už ano. Je tu rok 1918 a ve vzduchu je cítit nadcházející změna. TGM se podařilo získat podporu amerického prezidenta Wilsona. V říjnu vzniká Washingtonská deklarace, která definuje ČSR jako demokratický stát. O to konkrétní datum vzniku Československa se vlastně postarala náhoda. 28. října, zatímco Beneš s Kramářem jednali v Ženevě, se v Praze (tak trochu předčasně) rozkřikla zpráva o nově nabyté svobodě. Ve skutečnosti se jednalo jen o uznání autonomie národů R-U, ale lidé si to vyložili jinak. Následovaly demonstrace a ničení rakouských symbolů, a to vše se završilo vyhlášením samostatného Československého státu u sochy sv. Václava. 30. října se k nám Martinskou deklarací oficiálně přidalo i Slovensko. Masaryk, chcete-li „Tatíček“ nebo „Prezident Osvoboditel“, se dostal do ČSR až 21. prosince, přestože byl zvolen prezidentem již 14. listopadu. Kramář se stal předsedou vlády, Rašín ministrem financí, Beneš ministrem zahraničních věcí a Štefánik ministrem vojenství. Nově vzniklá republika se musela vypořádat hned s několika problémy, např. otázkou nové měny. Další takovou záležitostí bylo velmi pestré národnostní složení – hlavně z těch národů, které s výsledkem války nebyly spokojeny. To také vedlo k pozdější zkáze Československa, ale to už je zase jiný příběh.
(text a ostatní materiály připravila Jana Hubáčková, 3. C)
Slavné dny:
https://www.slavne-dny.cz/episode/526294/den-kdy-vzniklo-ceskoslovensko-28-rijen
Videa k tématu:
https://www.youtube.com/watch?v=qD8ec7pJ4SY
https://www.youtube.com/watch?v=CJMGJeX_Hhs
https://www.youtube.com/watch?v=fr4Tbn-OJnI
