15. duben – Den potopení Titanicu
Dnes si připomínáme potopení „nepotopitelné“ lodi. RMS Titanic byl největším plavidlem své doby. Stal se symbolem technického pokroku, ale i souhry nešťastných okolností a chyb, které vedly k jeho zkáze. Titanic vyplul na svou první cestu 10. dubna 1912 ze Southamptonu. Mířil do New Yorku, ale nikdy se tam nedostal.
Tato loď, patřící liverpoolské společnosti White Star Line, se začala stavět v Belfastu roku 1909. Spolu se svými sesterskými loděmi Olympic a Gigantic (později přejmenovanou na Britannic) patřila do třídy Olympic, která vznikla jako prostředek konkurenčního boje se společností Cunard Line. Titanic nebyl určen pouze k přepravě lidí, ale také pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Odtud také pochází zkratka RMS (Royal Mail Ship).
Na svou dobu byl velmi moderně vybaven. Byl navržen se systémem 16 vodotěsných komor, které měly v případě nehody zamezit šíření vody po lodi. Pasažéři první třídy měli k dispozici luxusní prostory, od společenských místností a kaváren až po tělocvičny a lázně. To se samozřejmě promítlo i do cen lístků. Ani třetí třída však nebyla vybavena chudě. Ve své době se komfortem vyrovnala druhým třídám na jiných lodích.
A jak to tedy bylo s havárií? Dalo se jí předejít?
Vlastně ano. Za nehodu mohla především souhra špatných rozhodnutí.
Za prvé, nebyly k dispozici dalekohledy. Byly uložené ve skříňce, ke které měl klíč člověk, jenž se k nalodění nedostavil. Hlídka se tak musela spoléhat pouze na vlastní zrak. A protože kolem panovalo bezvětří, bylo ještě těžší ledovec rozpoznat.
Titanic narazil do ledovce dvacet minut před půlnocí. Potopení se však dalo odvrátit, nebo alespoň zpomalit. Fatální chybou bylo stržení lodě doleva, což zapříčinilo boční náraz, který vedl k protržení trupu a zaplavení šesti komor. Čelní náraz by tak rozsáhlé škody nezpůsobil.
Kapitán Edward John Smith vydal rozkaz pokračovat v plavbě. Loď se tak pohybovala ještě několik dalších minut. K rozhodnutí ho vedl tlak na dochvilnost a dobré jméno společnosti. To byla chyba. Kdyby rozkaz nevydal, loď by se potápěla pomaleji, a tak by více lidí mělo šanci na záchranu.
To, že bylo na lodi málo záchranných člunů, není úplně pravda. Nebo je? Bylo jich 20, tedy více, než tehdy nařizovaly normy. Na druhou stranu ani při plném obsazení by nezachránily všechny cestující, ale pouze asi polovinu z nich. Navíc se často spouštěly na vodu poloprázdné.
Na telegrafické signály a světlice parník SS Californian, který byl od Titanicu téměř na dohled, nereagoval. Přeživší na člunech vzala na palubu až loď Carpathia, která připlula na místo jako první, ale až kolem čtvrté hodiny ranní.
Krátce po druhé hodině ranní se Titanic rozlomil pod tíhou zaplavené přídě. Ve dvě hodiny a dvacet minut se definitivně potopil. A tak skončila největší loď své doby.
Vrak Titanicu byl objeven až v roce 1985. Od té doby se k němu podniklo mnoho expedic, včetně té s ponorkou Titan, která tragický osud Titanicu částečně následovala. Jisté je jedno – Titanic se už na světlo světa nepodívá. Vyzvednutí ze dna oceánu je kvůli jeho pokročilému rozkladu nemožné.
Zkázu Titanicu přežilo přibližně 700 lidí, zatímco více než 1 500 osob našlo v Atlantiku svůj hrob. Jediným pozitivem, které z této katastrofy vyplývá, je to, že potopení „nepotopitelné“ lodi vedlo ke zpřísnění námořních bezpečnostních norem, a tak můžeme alespoň doufat, že se něco podobného už nebude opakovat.
Jana Hubáčková, 3. C
Slavné dny:
https://www.slavne-dny.cz/episode/577207/den-kdy-se-potopil-titanic-15-duben
Videa k tématu:
https://www.youtube.com/watch?v=_doD0rwoQFU&t=218s
https://www.youtube.com/watch?v=uUczglI0Cl0
